Podzim ve Whistleru

Jsme pekny vostudy, jelikoz jsme za cele leto nebyly v nejznamejsim zimnim stredisku v BC, ktere se nachazi asi 1.5 hodiny jizdy na sever od Vancouveru. Zde se samozrejme odehravala vyznamna cast Winter Olympis 2010. Predstavte si Vancouver jako jedno z nejdrazsich mest na svete a k tomu pridejte vysokohorskou prirazku. Ano, sem budeme v zime jezdit, az budeme mit potrebu utratit nasi 3 denni vyplatu za jednu celodenni permanentku na mistni sjezdovku.

Mimochodem se sem na zimni sezonu stehuji davy penezchtivych Cechu a Slovaku, zejmena tech, kteri miluji zimi sporty, protoze jako zamestnanecky benefit casto dostanou celosezonni permanentku a to se docela vyplati, kdyz stoji asi $1500, ehm.

Ale proc jsme se sem vydali asi uz vsichni vite. ***Whistler Turkey Sale 2016!!!*** Jeden z nejvetsich vyprodeju zimniho obleceni, kterych je sice mraky, ale tady lze poridit i celou vybavu. Kona se vzdy o prodlouzenem Thanksgiving vikendu. Na nedeli a svatecni pondeli hlasili "skoroZadnyDest", toz jsme nastartovali nasi vyprazdnenou zelenou karu (postel uz je zazimovana) a vyrazili do hor.

Karu jsme odstavili na predrazenem celodennim parkovisti a s penezenkami nabusenymi hotovosti (totiz na vyprodeji se casto neda platit kartou) jsme vyrazili za davem. Po asi hodine motani se mezi normalnimi obchody (tocili jsme se porad dokola, protoze cele centrum Whistleru je velke asi jako Spicak), jsem se sla zeptat pani v budce, kde ze je ten vyprodej. Pry jsme uplne blbe, protoze jsme byli v hlavni Lower Village, ale nas Turkey Sale je v Upper Village, takze zpet na parkoviste a na druhou stranu. 

Toz jsme tam konecne dorazili, vlezla jsem do stanu rovnou k omlacenym preskacum za nehorazny ceny. Prvotni zdeseni se dostavilo a tak jsme rikali, ze jsme si aspon udelali pekny vylet. 

No zas tak hrozny to nebylo, protoze po 10 minutach uz mi Kaja kupoval ojete lyze i s vazanim za $44. Kaju jsem poslala dat lyze do auta a ja mezitim prohrabavala hrabacky. Jelikoz to vypadalo, ze uz nic nekoupime, vylezli jsme ven hledat nejakou pujcovnu lyzi, jelikoz kazdy obchod mel v ramci tohoto eventu 50% slevu na vse. Bingo, Kaja nasel a ja jsem si za dalsi skoro smesne castky koupila preskace, nove hulky a nove zelene bryle, ktere se mi naramne hodi v mym novym zelenym oteplovakum. Pak jsme se jeste vratili do stanu, jelikoz jsem nevedela, kterou helmu si koupit, takze jsme koupili jeste helmu a Kaja si koupil nove boty do prace. Hip hip hura, to snad budu moc vyhodit ty jeho derave, smradlave sunky. Ceny zamerne nauvadim, protoze uz nebyly tak smesne. Suma sumarum me cela zimni vybava stala $200*18,5 = 3700 CZK, coz mi nikdo nechtel verit. 

Kaja se v tu chvili rozhodl, ze se mnou na hory jezdit nebude, nebo bude sedet v Deer Lodge pod sjezdovkou a nalivat mne a kamosum, kteri se sem jiz presadlili na zimni sezonu, caj. 

Zpet k pani v budce - ptala jsem se ji, kde lze koupit zimni vybaveni vyrazene z pujcoven a poslala me do Squamishe, mesta mezi Vancouverem a Whistlerem, kudy stejne projizdime na ceste zpet. Tak jsme doufali, ze Kajovi mozna poridime jeste neco tam.

Bylo tam jednoduse uplne hov*o. Respektive ono vyber ojetych lyzi i snowboardu v dobrem stavu byl vsude, v cenove relaci od $150 do $400 a bez vazani, ktere si musis dokoupit za pdobnou palku. Moje oko hledajici pouzitelnou vybavu a ignorujici cenovky nad $100, najednou pozrelo toto:

A tak ma Kaja i prkno, ale chybelo mu ted vse ostatni, coz nebyl problem a dohnala jsem to v nasledujicich 3 dnech pred craiglist (inzertni misto, kde sezenes vsechno, treba i ledvinu) a vse na prvni pokus. (Vzdycky, kdyz se mi podari neco dobre koupit, tak me prepada divne vzrusujici pocit, ktery rika, ze by to ani Aja tak dobre nezvladla :-D). A tak jsme komplet pripraveni na zimu!

Tak ale ted par fotek z Whistleru. Zdar!

USA trip - Day 6

Dnes nas cekaji dva narodni parky a navecer Las Vegas.

Ridic je asi magor pac nepustil topeni takze celej bus klepal kosu az do prvni zastavky Bryce Canyon. Je to kraaasnej kaňon plnej piskovcovejch sloupcu zvanejch Hoodoo. Indianska legenda rika ze natomto miste zil narod lidozvirat. Od ptakocloveka po jesterocloveka.

(Uz rano se mi zacalo objevovat cosi jako rymicka.)

Na slunicku bylo krasne i kratka prochazka by byla prijemna nebejt asiatu co se furt motaj pod nohama a vubec zavazej na nejnevhodnejsich mistech. Treba na zacatku trailu ucpou uzkou cesticku. Nezbejvalo me nic jineho nez zahucet Exkjůzmý a rozhrnout je aby se dalo projit. Asi zacnu felat fotoserial asijske fotograficke pozy. Fotograf stoji v pozici sedim na zachode ci balancuje na jedne noze…

Jeste ze ta priroda okolo vyrovna zhovadilost lidi.

Ted mirime na Zion National Park kteremu se taky rika "raj". Toz jsem zvedavej zda tam bude tolik zvirat jak se pise v pruvodcich.

Kámen.

Kámen.

Velký kámen.

Prvni zastavka byla u Pattern in stone. Udajne je tohle nejznamejsi piskovcovy kopecek v Zionu. Kdyz ale zadam do Googlu "Zion National Park", tenhle piskovec tam neni. No nevadi. Kazdopadne byva vetsinou vice cerveny, ale jelikoz hodne prselo, tak se ta barva smyla.

Realita predcila veskera moje ocekavani. Z cele plejady zvere jsem slysel jednoho ptaka a spatril dva motylky plus jedno mraveniste…. Naprosta demence… zavest nas na takove misto v prave poledne s tim ze tam budeme hodinu… i na to zasrane cinanske bistro bylo o pul hodiny vic casu. Nehlede na to ze clovek cestuje takovou dalku aby si sel v parku koupit kus zvance nebo cetku v suvenyr shopu. To jako vazne?

Moje rozcarovani nema hranic.

Kaja videl i kone v ohrade. Takze to zas tak hrozny nebylo. Puvodne jsem mela v planu koupit nejake jidlo v mistni restauraci a pak jit na nejaky kratsi trail. Jenze jsem zjistila, ze se Kaja vztekl, protoze jsem mu nevyfotila ptaka. Ten ptak byl strasne daleko, takze mi Kaja ukradl fotak a vyfotil si ho sam. Vysledkem je modra obloha a na ni 4 cerne pixely. No kazdopadne Kaja namisto restaurace vzal nohy na ramena a ja jsem se ho pak sama samotinka vydala hledat. Prisla jsem na rozcesti trailu a mohla jsem jit doleva nebo doprava. Tak jsem to zkusila nejdriv podel ricky doleva, ale jelikoz to vypadalo, ze tam bude prdlacka, tak jsem se vratila a vydala se rychlochuzi s telefonem a penezenkou (a bez kapesniku) doprava smerem k Emeral Pools. Dosla jsem k prvnimu vodopadu, kde jsem dostala sprsku, protoze se pod tim vodopadem musi projit. Vypadalo to nevinne, ale byla jsem uplne zlita. Jelikoz bylo o ~25°C vice, nez rano v Bryce Canyonu, a jsem zacala vykazovat fyzickou aktivitu (podruhe za tento zajezd), a jelikoz se zacalo projevovat nachlazeni (smrt), zacal mi pekne tect sopel z nosu. Nemela jsem ani rukav, kam bych se vysmrkala. Na nasledujicich fotkach druhy vodopad. Jelikoz bylo po suchem lete, moc vody tam nebylo, jinak bych dostala dalsi sodu.

Kdyz jsem dorazila na konec trailu a nastvane zjistila, ze Kaja tento trail asi nesel, umyla jsem si nudle v jednom z Emerald poolu a vyrazila zpet. Cela uricena jsem dobehla asi minutu pred odjezdem do autobusu s tim, ze jsme si nestihli koupit ani nic k jidlu. (Ja mela prachy, Kaja mel fotak.) Jesteze jsme zanedlouho meli curpauzu a ja jsem rychle zabehla do fastfoodu Carl Jr. (kde jsme jedli 3x za posledni 2 dny) a kdyz pak Kaja dostal burgra, tak se trochu uklidnil a na nevyfocenyho ptaka se zapomnelo.

Cestou necestou jsme se dokodrcali do Las Vegas a cekali na klice od pokoju. Ocekaval jsem pokoj ve sklepe neco ve stylu bydleni mezi pradelnou a mistem na odpadky.

Ja jsem se naopak hrozne tesila, ze konecne budeme v luxusnim hotelu Stratosphere Las Vegas (i to tak CK popisovala), obzvlaste kdyz je hotel na zacatku slavneho Las Vegas Strip. Stratosphere je hotel s casinem, obchodakem a vyhlidkovou vezi, ktera je jiz od roku 1996 nejvyssi vyhlidkovou vezi v USA a 16. nejvyssi vezi vubec.

Kdyz jsem se dovedel ze nebydlime ve sklepe ale v sestem patre tak jsem si rikal aaaa to bude luxus…. Opak byl pravdou .. pokoj byl jeste horsi nez v Motel6 plus jako bonus chlupata koupelna. Aspon ze postele byly cerstve povlecene.

Po vybaleni/osprchovani/prevleceni jsme se vypravili na vyhlidku veze a o patro vejs jsou kolotoce na strese. Vyhlidka se nachazi ve vysce 266 m (109. patro) a dopravu nahoru zajistuji 4 vytahy. Z vyhlidky lze skocit bungee jumping a kdyz po vas nezbyde jen masnej flek, tak muzete zkusit jeste kolotoc Insanity.

Vsichni jsme se pofotili a slo se na kratkou prochazku jeste za svetla a dokoupit piti.

Na nasem pokoji probehla party pri ktere jsme zjistili ze kdyz se zhasnulo svetlo v koupelne tak se vyhodili pojistky a nesviti ani svetlo u umyvadla… tzn. curalo se potme.

    

Mistni zpivajici fontana. Hraje hlavne operetu.

Nasledovala prochazka nocnim Vegaš spojena s okukovanim kasin a jejich atrakci. Nakonec doslo i na cudleni na bednach. Nic jsme nevyhrali….

The Mirage

Toto bych rada vysvetlila. Totiz v USA (stejne tak i v Kanade) je samozrejme zakazano pit alkohol na ulici. My jsme si ale namichali koktejl do kelimku od sprajtky z Mekace a Kaja po ceste chlemtal. Pak to takhle dopadalo.

Zde jsem vsechno prohrala.

Ps: musim pak dohledat kolik kilometru jsme to vlastne nachodili.

Slo se spat trochu pozdeji ale zas se melo chrnet do pul sedme… ale Renca mela starej budicek a tak to zvonilo o hodku driv.

USA trip - Day 5

Rano probehl balici hurikan a hrnuli jsme na opulentni snidani vyklidit pokoj a trada v 8:08 smer Salt Lake City.

Konecne vstavacka az v 7 hod. Vecer predem jsme popili a rano jsme resili, kde se u nas vzala ta modra kobliha a nici neni. No asi dobra party. Podruhe poradna snidane, nacpala jsem se wafli a brambor a mohli jsme vyrazit.

V tomhle zajezdu je to stridave oblacno. Jeden den je vzdycky koncentrovany a vidime toho spoustu a druhy den travime vice casu v autobuse a ty sightseeings jsou takove nijake. Takze dnes je ten den, kdy jsme videli skoro nic :D.

V pul devate nas cekala pruvodkyne Hana u Bear World a projeli jsme se jejich zoo. Maji tu bile kozy mountain goat, bizony, jeleny, losy, medvedy cerne i hnede a vlky.

Hana mela tak pisklavej hlas, ze jsme si museli zacpavat usi, aby nam nepraskly bubinky, a doufali jsme, ze nam nespadnou repreaky na hlavu. Totiz ten Bear world jsme projizdeli autobusem. Pres umastena okna a pres dest to bylo super. Kdyz jsme se projeli, tak nas nenapadne vypustili do suvenyr shopu a do ohradky, kde byli kozy, kruty, pavi, kolousci a tak.

Nakonec i pstruhy duhove v ricce jsemcko obdivoval a Renca si sla vyfotit medvidata a bambi.

V ohrade se opet projevila retardovanost Cinanu. S kolouskama se samozrejme vsichni chteli fotit a kdyz uz byli rozruseni, tak utikali a Cinani utikali za nima. Chudaci zvirata. No mazec.

Tenhle medved objima stromy. Stejne jako Zeman.

Kaja si nestihl pres sklo vyfotit vlky, tak jsem mu ho vyfotila uvnitr.

V 11:15 zastavka na velkem parkaci pro tahace kde byla 40 minutova prestavka na obed a kaficko. Me se podarilo pripojit na wifi a pospamovat whatsapp fotkama ci napsat zpravu na facebook.

Zpozdeni bylo jen 18 minut kvuliva cipomonancakum! Nejlepci je ze oni delaj jako by se nic nedelo.

Venku lehce poprchava tak snad prestane ale nakonec je to asik jedno pac jdeme do muzea.

Pismena na kopcich referuji nazev univerzity, ktera je ve meste pod tim danym kopcem. Napriklad zde "U" znamena University of Utah.

Zastavka byla v muzeu US Air Force kousek od jejich zakladny. Krom letadel vcetne cernoptaka - nejrychlejsi letadlo na svete..prej. Do dnesniho dne jsem nevedel ze Rakousko-Uhersko tu prekladaji jako Austria-Hungary trololo.

Vrtulnik ze serialu M.A.S.H.

Tato zastavka v muzeu byla dle meho nazoru naprosto zbytecna. Myslim, ze se tam jezdi, protoze jsou tam zachodky zdarma.

Utah State Capitol na Capitol Hill byl super, vse je pristupne verejnosti - naproste open door. Dokonce jsme omylem vlezli do kancelare nejakeho pracujiciho chudaka.

To by mu slo, no :D

Mistni vosahanej.

Senat

Puvodni trezor

Dalsi cur pauza byla v Temple Square kde maji obrovske varhany v budove Salt Lake Tabernacle.

Dalsi zajimavost je 11stop velka socha Jezise.

Salt Lake Temple - mormonsky chram

Podle me nejvetsi prinos Mormonu je v jejich Family History Library kde je nejvetsi archiv genealogickych udaju.

Cesta do hotelu (Motel6) byla s mezipristanim jak jinak nez u cinskeho bistra! Nas ale kroky vedli opacnym smerem. Bara a Džůlija sly do mexicke a ja s Rencou jsme dojedli bagetu s tunakem. Mňam.

Motel byl zatim to nejhorsi ubytovani… koupelna otres a postel tak pro jednoho, ale dalo se to. Absence mikrovlnky/konvice mel za nasledek ze cajokavu jsme si udelali v loby a rychle ustrkavali pred busem. Ale at jen nehanim…. Neprselo na nas a byla tam wifi, takze tak… aspon jsem mohl napsat pohledy.

Tady jeste mame 2 druhy soucasnych utazskych SPZ: Ski based a Arch based: