Bíč v Kitsilanu

Konečně se trochu oteplilo, přestalo pršet a začínám věřit, že léto tu může být pěkné. (Prozatím jsem si totiž plánovala koupit namísto nových kecek gumáky a igelitový pršiplášť namísto bundy). Mohla jsem si tedy na krk pověsit foťák a dělat, že jsem tůrista na dovolené.

Vyrazili jsme tedy směr Downtown, což je střed města, kde jsou nějaké ty sightseeings (pamětihodnosti?) a spousta luxusních velmi drahých bytových domů. Ne snad, že bych v téhle čtvrti ještě nebyla - úklidová firma, ve které otročím tu má velkou část zakázek. Jakožto turistovi se mi to tu líbí daleko více - mohu si dovolit zdržovat na přechodech, předbíhat frontu na autobus a chodit po cyklostezkách a dělat, že se jsem rozhlížející se turista s foťákem na krku. Bohužel ve chvíli, kdy tu jsem pracovně, většinou řídím auto s kanadskou SPZ, takže veškerá tolerance nervózních Kanaďanů zmizí. Většinou na mě, jakožto na řidiče, v této čtvrti často troubí, třeba protože zapomínám, kdy mohu jet na červenou, nebo se příliš dlouho rozhlížím, abych nepřejela nějakého chodce nebo cyklistu, kteří tu mají absolutní přednost a podle toho se také chovají. No, zpátky s naší krátké procházce - v suvenýr shopu jsem si koupila přívěsek na klíče s javorovým listem, aby se mi lépe hledaly moje kanadské klíče. Kája se mi snažil vecpat ještě nějaké tričko s nápisem Vancouver, ale odmítla jsem - to jen pro upřesnění, jak to s těmi nákupy vlastně je. Vyfotila jsem si to samé, co už Kája fotil před cca 2 měsíci (ale přeci jen ty mráčky teď mají jiný tvar) a spokojeně jsme pokračovali přeplněným trolejbusem na jednu ze tří největších pláží v Kitsilanu.

Toto je prosím kapka deště.

Toto je prosím parník.

Kitsilano beach je super. Můžete si vybrat, zda ležet na trávníku, nebo na písečné pláži. Na všech Vancouverských plážích jsou rozložené klády. Rychle jsme pochopili, že obsazování plážových míst probíhá tak, že si vždycky vybereme jednu stranu klády a tam hodíme dřepa. V neobsazených volných pruzích je pak místo na házení si s čímkoliv. Fajnové je, že na plážích se nesmí kouřit, takže nehrozí nějaké šlapání po vajglech, jako je tomu na plážích u Středozemního moře. Také tam chodí makáč s pytlem a řve na lidi, ať mu dají prázdné obaly a odpadky. Pak chodí ještě jeden, očividně bezdomovec, který vypadá, že také sbírá odpadky, ve skutečnosti ale loudí drobné a když odmítneš, tak chce aspoň tvoji zálohovanou plechovku.

Nejradši bych sem chodila každý den. Škoda, že v práci končím při nejlepším v 6 hod :-D.

Kájova první koupačka. Voda měla podle mých odhadů příjemných 12°C, takže jsem si vykoupala i kotníky.

Plážová kontrola. Hezoučký ptáček, dokud tě nepos*re.

Tentokrát poprvé po skoro 6 letech neprotestoval, že ho namažu opalovacím krémem, protože přiznal, že by zase kvičel, až by se spálil. Tož jsem se skoro 2 hodiny pokoušela pražit se na sluníčku. Rozdíl žádný, za to Kája má opálený i obličej, přes který měl celou dobu hozené tričko. Klasika.

Čmeláci

Čmeláci tu mají jinou barvu. Toť vše.

Bodlák okrasný. Je tak velký, až je tak nenápadný, že si ho nikdo nevšimne.

Muffiny

Rozhodla jsem se upéct dobře známé banánové muffiny. Než jsme dokázali nakoupit ingredience, museli jsme navštívit 3 supermarkety + Dollaramu. Dollarama je obchod vše za dolar, kde si ale za dolar vlastně nic nekoupíte. Nejlevnější byla izolepa za $1.25 a hrníček z nápisem Canada za $1.50, který byl ve výprodeji po Canadian day z 1. července. Koupili jsme tedy pekáč na muffiny, ten ale vypadá, že se při pečení roztaví a splyne s muffinovým těstem, takže jsem samozřejmě potřebovala ještě papírové formičky odpovídající velikosti, aby to pak nedopadlo jako ty placáky na svatbu. Potřebovala jsem například rostlinný olej a mléko. Totiž s olejem (podobně je to i u octa a u mléka) se to má tak 0,5 l si můžete koupit za $5.99, 2,5 l pak za $6.59 a 4 l za $6.99, vše samozřejmě bez daně. Tož to s přece nekoupíme půllitr, když i průměrný negr pozná, že se to nevyplatí. Takže teď máme doma cisternu oleje a cisternu octa, těžko říct, pravděpodobně to za ten rok ani nespotřebujeme.

Nuže pak jsem potřebovala polohrubou mouku (a taky hrubou, když chci dělat knedlíky, ale spokojila bych se i s něčím jako bude krupice, že...). Tak jasně, v regálu s moukami máš výběr asi takový: mouka značky Robin Hood ve velikostech 1 kg, 2,5 kg, 10 kg a 50 kg. Alternativa je v úplně horním regálu, kam asi sto let nikdo nesáhl a z pavučin si můžeš vyndat nějakou mouku na cukroví. Navíc, nejlevnější kilovka Robina Hooda, což je mimochodem pšeničná celozrnná mouka, stála skoro $9, samozřejmě bez daně - no představte si dát za kilo mouky 2 kila. Už chápu, proč tu platí přísný zákaz přepočítávání. Robina nakonec jel koupit Kája až dnes, po tom, co u své kolegyně Aleny ověřil, že se z toho dá něco splácat. Mouka je lehce nahnědlá a chuť má trochu nahořklou. To teda bude mňamka ....

Kypřící prášek jsme nesehnali, takže to pečení, které mimochodem probíhá zatímco píši tenhle příspěvek, probíhá alá Babica: Když nemáte kypřící prášek, nahraďte ho ničím. Když nemáte cukr krupice (ten tu není běžný, protože není dostatečně organic, eko, earth friendly a cool), nahraďte ho hnědým lepkavým organic třtinovým cukrem.

Tož jdu progressovat troubu. Vím, že je na dně připálený olej, ale nemáme dostatečné zásoby slivovice na to, abych se opila a šla ten humus umýt. Takže příště, nebo nikdy... Na displeji něco naťukám prostě něco, vyskočí tam 220°, snížím to na 180° a rozehřívám troubu. Otevírám trobu, abych nenápadně zjistila, jestli se v tom vůbec bude moct péct. Odér připáleného oleje už je cítit a Kája mě napomíná, ať mu zavřu dveře po ložnice kvůli tomu smradu, což se ukazuje jako dobrý nápad, protože těsně za těmi dveřmi je požární hlásič. Kvůli smradu vypínám troubu a přemýšlím, co s tím těstem budu dělat. Pak si ale uvědomím, že ta trouba je vyjma smradu poměrně studená. Říkám si, že asi bude rozbitá či co. Pak něco klikám na displeji, až zjistím, že vlastně můžu péct až na 400°. Tož znejistím a jdu se Kájovi pochlubit s dalším objevem, a to že to asi bude ve °F. Přitom se v Kanadě normálně používají °C. To je jako s těmi kg a lb, ft a m, atd. Prostě se musím naučit převody všeho. Překousnu smrad a vohulim to na 400° F.

Nakonec muffiny vypadají dobře. Vypadá to, že kypřící prášek nebyl moc potřeba, třeba pomohlo to, že jsem Káju nechala přišlehnout bílek vajíčka, ale před tím jsem musela jít koupit do Dollaramy koupit metličku. Mají trochu hnědavou barvu díky tomu, že je tam Robin Hood a organic cukr.

Jdu jeden vyzkoušet na Kájovi a když neumře, tak si dám taky.

Zde je foto toho hnědého veledíla (které už trochu splasklo) a Kájovo nový hrníček.

Den 54

Dalsich 14 dni ubehlo jako voda a kdyz uz mluvim o te vode...

tak jsem byl 25. cervna na reftech na rece Nahatlach kde je stupen IV. coz je uz docela sranda. Byl tam team zahradniku a pak i nejaci kanadani. Kprikladam par fotek pro ilustraci.

Jak je patrno z obrazku byl jsem z toho polykani vody nadsen a koupacka v pomalu ledovcove vode byla tez osvezujici (behem pretahovani se padlama me Alena shodila padlem) .... na spolecne fotografii je nase NovoZelandzska instruktorka pak na vleku velde raftu je polonahej Adolfo a pod nim Rodolfo ..oba dva z mechiko, dale Alena, Beata, moje malickost v zadu je Dag kteremu je skoro 65 let a furt zahradnici pac jeho zena rada shopuje a on v mladi brak kokain a neplatil si na penzi a tak na stara kolena furt pracuje... vedle ja Martin, Laura taktez z mechiko za ni jsou dalsi dva instruktori a vedle ni je Alice, Maruska a Adam.

V praci se udalo par veci ktere Vam tu zprostredkuje BusyBee drbna:

Nebudu zacinat novodobou tradicni vetou "Alenoooo, tys me zhodilaa".
Pustim se do toho trochu z hurta.
Cech co ho prej mel dohodit Martin Sršeň je vlastne Slovak z Blavy. Sekacku dnes spatril poprve v zivote.
O teto praci se dovedel od kamarada jeho kamarada.
Je to cerstvej grafik co se chce grafikou i zivit.
Je asi autista nebo jeste vetsi introvert nez ja.
Na prvni velke property jsem si rikal je to cajk pac byl stejne rychlej jako ja minulej tejden kdyz jsem tam byl taktez prvne.
Jenze pak se prislo na to ze nedelal yardy za celnim plutkem...
Tak ho to turek poslal posekat a me poslal at tam jdu pohrabat hromadu listi..... to jsem nemel delat pac nas novej Otik bum prask najel na hranu dlazdice a frrrr okolo hlavy me proletel useklej nuz od sekacky. (Martine ten atentat ti nezapomenu!) Jeste ze mame tech sekacek par navic jen tak pro sichr.
Na druhe property jsem zjistil nasledujici zakonitost... Novej Otik je o dost pomalejsi nez ja minulej tejden nebo ja jsem o hodne vic rychlejsi nez Tomas.
Borec na konec... Otik jeste dela na part time nekde instalatera takze mam obavu ze nam zavola sry dnes nedojdu a my s Turkem se z toho posereme.

Dnesni prvni epizoda je o tom jak Turek vsechno ridi.
Toz je pekne rano a tak si sedim pred Starbucks v Coquitlamu a ciham na Turka a RedDicka... Turek pise ze se stavuje na pumpe pro benzin takze prijede trocha pozdeji....
Po par minutach dojede a pta se me kde mam toho druheho Cecha.. mu rikam on je to Slovak a ne Cech.

Turek kontruje - rekls mu ze ma sem dneska dojet v tendle cas a rekls mu jak se sem dostane? odpoved Aaaano. (ted si udelame malou odbocku od pribehu -- vcera se ptam toho naseho OtikaSK jak je tady dlouho ... prej pres ctvrt roku.... po praci jdeme na skytrain a on se pta kde je skytrain? Pred nama velka lajna koleji ve vzduchu...mu rikam tamdle... Pak se ho ptam jak vlastne jede do toho Northu.. "no pojedu metrem na Komeršl tam prestoupim na dalsi metro a pak na SeaBus a pak na normalni bus".... mu rikam : Počkej, počkej!! jak prestoupis na Komersl, vzdyt ten skytrain jede na Waterfront.... On na to NE NEJEDE musim prestoupit..... Takze tak asi s nasim OtikemSK)
Uz jsme zpet v lajne hlavniho pribehu a Turek se snazi marne dovolat OtikovySK ... kdyz se uz po nekolikate dovola do hlasovky tak se me pta CO budeme jako delat... Mu rikam Ja bych mu napsal adresu kam ma dojit a jel bych na property pac nam bezi cas a praci za nas nikdo neudela... Toz mu Turek napsal SMS.
Po par minutach se OtikSK ozval ze je nemocinkanej a ze se zrovinka vzbudil a zeteda nedojede.
Nemocinkanej prej je z toho horka a ma prej upal uzeh... si rikam .. kurnik, doprdele si ze me dela prdel. Vcera jsem se OtikaSK ptal kolik ze ma sesebou piti pac ja dene vychlemtam minimalne 3 litry... On ze ma pullitovku a ze mu to staci.... nehlede na to ze po praci ode me somroval piti.... Srac jeden, ja mu dam nemocinkanej. (interni poznamka - pridat do Příručky mladých Bludišťáků že si maj vzit hodne piti sesebou)
Tož jedem na property a Turek zacne fnukat, ze musi vsechno delat, shanet lidi pak je vsechno ucit atd... Mu rikam tvoje prace je snad ridit todle auto z property na property a sekat strunovkou ne? On ze ne ze musi vsechno ridit...
Pak se me pta co bych s tim udelal ja.... toz jsem mu dal prvni lekci resource managementu... pokud maji bejt vsechny teamy ve firme stejne schopne a property ve stejnem (dobrem) stavu tak po nekolika tejdnech kdy mame podstav ci dostavame Otiky co jsou na prd.... tak nam musi David pujcit nekoho ze stavajicich teamu a jeho nahradit novackem. Tim by se mel stabilizovat stav nasich properties a novacek pude par dni brzdit nekoho jineho... Toz jsem zvedavej s cim ten nas Turek - všechno řídím vyrukuje.

Ha koukam ze jsem minulej tejden neulozil tu druhou epizodu z patku... aneb jak Turek za nic nemuze...
toz jako posledni property minuleho tydne byla Maple Ridge... po prijezdu na misto si Turecek rozdelal jidlo a ja se pustil do atomatickeho ritualu... vylezt z auta nasadit si sluchadla a rukavice... odemknout klec, vytahnout Drtivou Betu (tak jsem si pojmenoval svoji sekacku) doplnit benzin, vytahnout si tarpu na travu a trada muze se vyrazit sekat... ale najednou kde se vzal tu se vzal prisel nejakej pan a tvril ze je Property Managor a ze ma par poznamek k nasi praci... Jsem mu odvetil ze me to velic zajima a ze si to mylerad poslechnu ale ze v aute sedi Mark a ten by to urcite chtel urcite taky slyset...

A tak se stalo ze Managor otevrel dvere a prerusil Turkovo hodovani a zacal si stezovat... neosekane okraje... pred trema tejdnama obednano zarovani keru a nic se nestalo... bylo provedeno drahe zavlazovani ktere spatne funguje... neposekana treva u keru z okrasne travy... atd... z Turka jen padalo ze on nic nedela o nicem nerozhoduje a ze vse ridi sef....
Takze zaver je takovej ze Turek akorat dela ramena a kdyz dojde na vec tak je posranej az za usima.
Konec hlaseni.

No a z casoveho hlediska je tu patek kdy byl statni svatek (Canada Day) a tak jsem si domluvil sraz s Veronikou pred kterym jsem se posilnil kandskou specialitou Poutine

 a pak jsme se sli mrknout na pruvod vsech moznejch minorit co tu ve Vancouveru jsou. Aji Hvezdne valky tu maji zastoupeni...

 Pak uz to bylo jen par dni na poklizeni meho brlohu a pripravit se na prilet moji drahe polovicky.

Jeji prilet byl trochu ve znameni stresu a spechu ale konec dobry vsechno dobre... Renatka me priletela v poradku. Koupila si Compas kartu na mistni MHD a trada domu. Dalsi dny jsem brzo rano vstaval do prace a Renca poklizela a vybaloval si veci takze se doma nenudila. Taktez si vyridila SIN na Service of Canada a posleze si i domluvila pohovor v jedne uklidove firme.

V patek tu probehla kolaudace pri ktere se bastila Tortila a popijelo vsechno co bylo po ruce. Prikladam jen jedno "normalni" foto. Vse ostatni jsou nepublikovatelna... Stojim tam jako Glum jen kvuliva tomu ze jsem mackal samospoust a mel jsem 2 vteriny na dobehnuti..

.....v sobotu rano bylo ve znameni uklidu a pak zacla vyprava do mistniho Hornbachu nechat si udelat klice ... po ceste navstivit pokud mozno banku a ulozit tam sek co jsem v patek dostal od sefa... zatimco Renca si nechavala delat klice jsem obchod prodmejdil a nasel rucni sprchu....sprcha byla schvalena a pak i koupena...

Zatimco jsem se snazil probudit Martina Srsne pomoci telefonu jsme se priblizovali  mistu Trout Lake kde je kazdosobotni farmarsky trh.... Martin byl jeste spolecensky unaven a tak jsme trhovali sami. Takze mame zarucene organic med, par blum a fijalovou papriku.....

Priste si snad poridime i nejake sazenice a osadime si truhliky na nasi zahradce.

Po trhovani prisla na radu Nemecka pekarna ktera byla v necele dvoukilometrove vzdalenosti ... pekarna sice nic moc ale budeme prubovat jejich chleba .... po ceste  domu jsme si dali Poutine v jedne vyhlasene hospodo jidelno restauraci... Renatka mela klasicke a ja si dal palive... bylo to moc dobre a byl jsem jak koule.

Doma jsem zjistil ze nepovolim dprchovou ruzici pac mam male kleste... tak vseobecna mobilizace kdo by mohl mit vetsi kleste.... jeste ze ma Martin od Alci sikovky...tak pomalu sprint k nim na navstevu pro kleste... sprint proto ze meli jet do Coquitlamu na navstemu.

Renca dostela zevrubnou instruktaz jak se tu radi pakou pod volantem a ze je to vlastne jednoduche... Po ceste domu u kraje cyklostezky byl veleporost ostruzin takze svacinka...

Doma uz jen pouzit sikovky a trada mame vylepsenou sprchu....

Ja jsem se ted pustil do sumarizace poslednich dvou tejdnu a Renca zatim chrni.... Tod pro ted asi vse a snad uz priste bude pokracovat v psani Renca.

Kanade zdar!