Kája pod horami: Muffiny

Rozhodla jsem se upéct dobře známé banánové muffiny. Než jsme dokázali nakoupit ingredience, museli jsme navštívit 3 supermarkety + Dollaramu. Dollarama je obchod vše za dolar, kde si ale za dolar vlastně nic nekoupíte. Nejlevnější byla izolepa za $1.25 a hrníček z nápisem Canada za $1.50, který byl ve výprodeji po Canadian day z 1. července. Koupili jsme tedy pekáč na muffiny, ten ale vypadá, že se při pečení roztaví a splyne s muffinovým těstem, takže jsem samozřejmě potřebovala ještě papírové formičky odpovídající velikosti, aby to pak nedopadlo jako ty placáky na svatbu. Potřebovala jsem například rostlinný olej a mléko. Totiž s olejem (podobně je to i u octa a u mléka) se to má tak 0,5 l si můžete koupit za $5.99, 2,5 l pak za $6.59 a 4 l za $6.99, vše samozřejmě bez daně. Tož to s přece nekoupíme půllitr, když i průměrný negr pozná, že se to nevyplatí. Takže teď máme doma cisternu oleje a cisternu octa, těžko říct, pravděpodobně to za ten rok ani nespotřebujeme.

Nuže pak jsem potřebovala polohrubou mouku (a taky hrubou, když chci dělat knedlíky, ale spokojila bych se i s něčím jako bude krupice, že...). Tak jasně, v regálu s moukami máš výběr asi takový: mouka značky Robin Hood ve velikostech 1 kg, 2,5 kg, 10 kg a 50 kg. Alternativa je v úplně horním regálu, kam asi sto let nikdo nesáhl a z pavučin si můžeš vyndat nějakou mouku na cukroví. Navíc, nejlevnější kilovka Robina Hooda, což je mimochodem pšeničná celozrnná mouka, stála skoro $9, samozřejmě bez daně - no představte si dát za kilo mouky 2 kila. Už chápu, proč tu platí přísný zákaz přepočítávání. Robina nakonec jel koupit Kája až dnes, po tom, co u své kolegyně Aleny ověřil, že se z toho dá něco splácat. Mouka je lehce nahnědlá a chuť má trochu nahořklou. To teda bude mňamka ....

Kypřící prášek jsme nesehnali, takže to pečení, které mimochodem probíhá zatímco píši tenhle příspěvek, probíhá alá Babica: Když nemáte kypřící prášek, nahraďte ho ničím. Když nemáte cukr krupice (ten tu není běžný, protože není dostatečně organic, eko, earth friendly a cool), nahraďte ho hnědým lepkavým organic třtinovým cukrem.

Tož jdu progressovat troubu. Vím, že je na dně připálený olej, ale nemáme dostatečné zásoby slivovice na to, abych se opila a šla ten humus umýt. Takže příště, nebo nikdy... Na displeji něco naťukám prostě něco, vyskočí tam 220°, snížím to na 180° a rozehřívám troubu. Otevírám trobu, abych nenápadně zjistila, jestli se v tom vůbec bude moct péct. Odér připáleného oleje už je cítit a Kája mě napomíná, ať mu zavřu dveře po ložnice kvůli tomu smradu, což se ukazuje jako dobrý nápad, protože těsně za těmi dveřmi je požární hlásič. Kvůli smradu vypínám troubu a přemýšlím, co s tím těstem budu dělat. Pak si ale uvědomím, že ta trouba je vyjma smradu poměrně studená. Říkám si, že asi bude rozbitá či co. Pak něco klikám na displeji, až zjistím, že vlastně můžu péct až na 400°. Tož znejistím a jdu se Kájovi pochlubit s dalším objevem, a to že to asi bude ve °F. Přitom se v Kanadě normálně používají °C. To je jako s těmi kg a lb, ft a m, atd. Prostě se musím naučit převody všeho. Překousnu smrad a vohulim to na 400° F.

Nakonec muffiny vypadají dobře. Vypadá to, že kypřící prášek nebyl moc potřeba, třeba pomohlo to, že jsem Káju nechala přišlehnout bílek vajíčka, ale před tím jsem musela jít koupit do Dollaramy koupit metličku. Mají trochu hnědavou barvu díky tomu, že je tam Robin Hood a organic cukr.

Jdu jeden vyzkoušet na Kájovi a když neumře, tak si dám taky.