Bíč v Kitsilanu

Konečně se trochu oteplilo, přestalo pršet a začínám věřit, že léto tu může být pěkné. (Prozatím jsem si totiž plánovala koupit namísto nových kecek gumáky a igelitový pršiplášť namísto bundy). Mohla jsem si tedy na krk pověsit foťák a dělat, že jsem tůrista na dovolené.

Vyrazili jsme tedy směr Downtown, což je střed města, kde jsou nějaké ty sightseeings (pamětihodnosti?) a spousta luxusních velmi drahých bytových domů. Ne snad, že bych v téhle čtvrti ještě nebyla - úklidová firma, ve které otročím tu má velkou část zakázek. Jakožto turistovi se mi to tu líbí daleko více - mohu si dovolit zdržovat na přechodech, předbíhat frontu na autobus a chodit po cyklostezkách a dělat, že se jsem rozhlížející se turista s foťákem na krku. Bohužel ve chvíli, kdy tu jsem pracovně, většinou řídím auto s kanadskou SPZ, takže veškerá tolerance nervózních Kanaďanů zmizí. Většinou na mě, jakožto na řidiče, v této čtvrti často troubí, třeba protože zapomínám, kdy mohu jet na červenou, nebo se příliš dlouho rozhlížím, abych nepřejela nějakého chodce nebo cyklistu, kteří tu mají absolutní přednost a podle toho se také chovají. No, zpátky s naší krátké procházce - v suvenýr shopu jsem si koupila přívěsek na klíče s javorovým listem, aby se mi lépe hledaly moje kanadské klíče. Kája se mi snažil vecpat ještě nějaké tričko s nápisem Vancouver, ale odmítla jsem - to jen pro upřesnění, jak to s těmi nákupy vlastně je. Vyfotila jsem si to samé, co už Kája fotil před cca 2 měsíci (ale přeci jen ty mráčky teď mají jiný tvar) a spokojeně jsme pokračovali přeplněným trolejbusem na jednu ze tří největších pláží v Kitsilanu.

Toto je prosím kapka deště.

Toto je prosím parník.

Kitsilano beach je super. Můžete si vybrat, zda ležet na trávníku, nebo na písečné pláži. Na všech Vancouverských plážích jsou rozložené klády. Rychle jsme pochopili, že obsazování plážových míst probíhá tak, že si vždycky vybereme jednu stranu klády a tam hodíme dřepa. V neobsazených volných pruzích je pak místo na házení si s čímkoliv. Fajnové je, že na plážích se nesmí kouřit, takže nehrozí nějaké šlapání po vajglech, jako je tomu na plážích u Středozemního moře. Také tam chodí makáč s pytlem a řve na lidi, ať mu dají prázdné obaly a odpadky. Pak chodí ještě jeden, očividně bezdomovec, který vypadá, že také sbírá odpadky, ve skutečnosti ale loudí drobné a když odmítneš, tak chce aspoň tvoji zálohovanou plechovku.

Nejradši bych sem chodila každý den. Škoda, že v práci končím při nejlepším v 6 hod :-D.

Kájova první koupačka. Voda měla podle mých odhadů příjemných 12°C, takže jsem si vykoupala i kotníky.

Plážová kontrola. Hezoučký ptáček, dokud tě nepos*re.

Tentokrát poprvé po skoro 6 letech neprotestoval, že ho namažu opalovacím krémem, protože přiznal, že by zase kvičel, až by se spálil. Tož jsem se skoro 2 hodiny pokoušela pražit se na sluníčku. Rozdíl žádný, za to Kája má opálený i obličej, přes který měl celou dobu hozené tričko. Klasika.