Výlet na nákupy, kde jsme nic nekoupili

Dnes jsme měli domluvenou schůzku u dealera ojetých vozů, ale jelikož to neklaplo a počasí je takové ehm..., tak mi Kája chtěl udělat radost, že vyjedeme do Value Village. To jest obří sekáč se zbožím všeho druhu. Kolegyně z práce tam sehnala třeba super boty za $5, spoustu hadrů, elektrospotřebičů, .... Měla jsem zálusk zejména na kuchyňský šlehač (páč taková elektronická zařízení se tu moc nedají sehnat za nějakou normální cenu), pásek pro Káju (páč jak zhubl, tak mu padají všechny kalhoty, protože nemá dostatek dírek v pásku), Kája zas na boty do práce, osobní váhu, atp.

Při vstupu do obchodu jsem dostala ťafku ve formě jakéhosi second hand smradu. Hned za pokladnami jsem ale viděla noční stolek z IKEA, který byl samozřejmě zadarmo a který jsem hrozně chtěla, nicméně při našem odchodu už tam nebyl - to je jen taková vsuvka. No, celou Value Village jsme proběhli docela rychle. V kopách hadrů se mi vůbec nechtělo prohrabávat. Co je ale nejdůležitější, že i tyhle nošené hadry stály třeba $12.99, což je skoro stejná cena jako když si koupím podobný hadr v nějakém H&M. Nejvtipnější mi přišla miska Trygg, kterou jsme v IKEA kupovali za $2.99 a použitou tu prodávali za  $6.99. 

Několik šlehačů nebo tyčových mixérů tu bylo, akorát jim chyběly šlehací metly, které by se mi možná také hodily. Celá Value Village pro nás tedy bylo jedno velké zklamání. Jak Kája správně podotkl, kdybychom byli transvestiti, možná bychom tu něco nakoupili. Pak jsme ale došly do oddělení s doplňky do domácnosti a začalo to být docela vtipné. Zjistili jsme, že se tu dají koupit různé artefakty ve formě hořčičáků, kríglů z Oktoberfestu, termoska z 2. světové války nebo třeba i z poloviny vypálená svíčka.

No po cestě nazpátek jsme viděli spoustu asijských obchodů a chtěla jsem tam omrknout ovoce a zeleninu, Kája zas navštívit rybárnu.

S asijskými obchody je to jak na houpačce. Vlezeš do jednoho, který je světlý, čistý, sice vůbec nevíš, co co je, protože je všechno napsané jen čimpokománštinou, ale aspoň se tam cítíš dobře. Pak vlezeš do dalšího kobky, kde to smrdí, kde je tolik plísně, že tě i pozdraví, a kde si můžeš koupit třeba mraženou kočku. 

V těch hezkých jsme měli tendenci si i něco koupit, akorát že z nepřeberného množství zboží jsme poznali jen sezamová semínka a buráky. U dalších věcí nelze rozeznat, jestli je to k jídlu, nebo k čemu to má vlastně sloužit. Líbily se mi třeba sušené mozky, nebo cosi co vypadá jako sušené penisy černochů i bělochů.

Víc jsem toho nefotila, čimpokomančáci totiž na mě čučeli tak, že mě podříznou, vysuší a taky budou prodávat moje části těla.

No, nic jsme tedy zase nekoupili. Kája se chtěl podívat ještě do té rybárny, kde nějaké mořské potvory vypadaly jako by je dovezli z Černobylu. Opět jsem je nefotila, protože prodavač s mačetou v ruce a krví na zástěře nepůsobil klidným dojmem.

No a pak jsme našli pěknou pekárnu, kde měli pěkné (a překvapivě levné!) dortíky a slané koláčky. Tak jsme si aspoň nakoupili tyhle nádhery za celkem $8 a spokojeně jsme odkráčeli domů.