Dnes je den D, pac konecne je v planu jet na nejvetsi sopku na svete a zaroven centrum nejvetsich teleskopu na svete, ale nepredbihejme udalostem.
Nejriv dotankovat benzin a zjistit kolik to zatim zralo (neco malo pres sedum litru na sto, coz je krasa) a pak letem svetem pres mesto Hilo, kde je tektez mezinarodni letiste jako v Kona, jedeme dal na mistni vyhlasene vodopady Akaka Falls, ktere jsou nejvetsi vodopady v USA …. Poznamka: Niagarske vodopady maji vice vody, tzn. prutok je vetsi, ale jsou mensi.
Renca tu vyfotila i kraaasneho ptacka a v tej jungli nam tu schazel uz jen Avatar.
Po ceste jsme se zastavili u kluku co prodavali neco z kokosu a koupili si
Kokoloko moko, coz je cerstvej kokos, kterej se vypije, rozsekne se vejpul, vydlabe a nakraji se a prida se po pytliku, v kterem uz je nachystanej nakrajenej ananas (zadnej Dole, ale brazilskej krizenec s golden cosik, kterej je kyselejsi), kterej tomu da Hawaii-skej štajl (kdo je aspon trochu kuchar tak vi, ze kdyz se rekne po havajsku, tak ze to znamena pridat ananas).
Byl to nas obed i svacinka.
Dalsi pauzicka bylo stara ulice uprostred vesnice Honomu, kde svete div se byl pravoslavnej kostel, a hned vedle kavarna s lokalni vlastnorucne udelanou kavou. Renca fotila barevne jesterky pred kavarnou, v kavarne i na kavarne. Krome toho ze jsem si dal horke kafe ja, Renca si dala stejny typ v ledove verzi. Vydrzelo ledove do rana druheho dne.
Nasledovala cesta Hochiminovo stezskou (zkratkou) do botanicke zahrady Hawaiian Tropical Botanical Garden.
Jak u vodopadu, tak i u kokokluku, a pak i tu u botanicke zahrady se motal cerňoch v teplakach s Bobem Marlym. Ktere moc chcu.
Botanicka zahrada byla uuuzasna. Vsude plno rostlin, stromu a obcas i zviratek. Bude z toho plno krasnych fotek. Uzasna prochazka a rikal jsem si, jake by to tak asi bylo tu delat zahradnika.
Jelikoz se nas casovej plan pomalu, ale jiste naplnoval, tak jsme vyrazili na cestu smer Hora s velkym H - Mauna Kea (4205 m n. m.). Po jedne ze tri silnic…. Jenze ta nase se uprostred zmenila na staveniste …. Jelo se teda par mil po sterku, coz se prej pujcenym autem nesmi….. ja ale smlouvu necetl, takze jsem to nevedel, a tak jsem nic neporusil.
Renca samozrejme fotila delnice pri praci. Ano ctete dobre, zensky tu makaj i na tezkych strojich.
Po stavenisti nasledoval kratkej usek pekne silnice, a pak zacalo stoupani k visitor centru ktere je v cca 2000 metrech. Tam jsme nechali auto a snazili se prizpusobit nadmorske vejsce. Svacinka piti a poflakovat se okolo Onizuka Visitor Center (2800 m n. m.).
Po pul hodce jsme uz zacali vyhlizet naseho pruvodce s autem, mel zpozdeni.
Prijel, nechal nas podepsat prohlaseni ze souhlasime s prvni pomoci a aplikaci kyslikove masky. Pac na vrcholu v 4200 metrech to nejen fouka a je mraz, ale taky tam je ridkej vzduch.
Byl par minut rozchod a tak jsme si dali s Renchachou jeste malej pomalej hike na kopec nafotit jeste za dne kratery, ktere Mouna Kea vytvorila svoje erupcema.
Pak uz to slo raz na raz nastoupit do ctyrkolky a ura na vrchol, nafotit observator a vrchol sopky plus prekrasny zapad slunce….
Musim rict ze to semnou mavalo a dalo zabrat ten ridkej vzduch.
Cesta po tme dolu byla taky dobrodruzna… po ceste zpet jsme jeli okolo zaseknuteho auta z pujcovy… asi tezko vysvetli, jak se tam tim autem dostal, kdyz je to zakazane.
Nasledovala pulhodinka astronomie…. Vsechno je to tu posunute kvuliva nasemu priblizeni se k rovniku… par planet (Markur a Venuse) a spousta hvezd. Bylo to super!
Pak jeste dat si horkej cajik a kakao, kouknout do pripravenych dalekohledu a bylo na case hrnout pres staveniste domu prespat posledni noc v normalni postylce.
Žádné komentáře:
Okomentovat