…. Je pekne mit plan.. takze rano zuby a snidane a uz se trta na bus, ktery prijizdi s 9 minutovym zpozdenim. Jedeme jednu zastavku za mistni hrbitov a uz zacina vejslap do kopce… ale Renca si vsimla mistniho total gymu pod otevrenou oblohou, takze se snazi rozpohybovat aspon jednu masinu.
Nasleduje ostre tempo k vnejsi stene krateru, kde je tunel do vnitrni casti… je tam sice omezeni rychlosti, ale nekteri na omezeni kaslou a hrnou si to tam o sto sest… nehledi na chodce, kteri uskakuji na steny.
Platime vstupne $1 a uz predbihame prvni lidi, co se taktez vydali na vejslap. (Spechame, pac mame 20 minut do vychodu slunce a v pruvodcich se pise 40+ minut). Na protejsi stene uz nejaci lidi (cimpokomancaci) jsou a tak se to tam blejska, jak zbesile foti tmu.
Renca uz zacina rudnout a dava me pokyn at s fotakem jdu napred at to nafotim.
To jsem si ale neuvedomil, ze krom fotaku a piti mam v batohu i baterky, ktere, jak se ukazalo, jsou potrebne jak v tunelu, tak i pozdeji na schodisti, ktere ja jsem obesel, ale Renca se po nem vydala…Suma sumarum oba jsme to stihnuli pred vychodem slunce.
Kája už čekal na východ slunce a já čekala v tunelu, kde byla tma, jak v p**** (pytli), až půjde někdo s baterku. Abych to totiž uvedla na pravou míru - když je tady nějaké místo zalidněné, tak to znamená, že tam můžete potkat i člověka. Viz třeba včerejší Waikiki pláž. "Bylo tam hodně lidí?" "Jojo, asi 2." Asi nikdy nebyli na Václaváku. Takže jsem stepovala nad schodištěm cca 150 schodů a rozmýšlela se, zda se vrátit dolů a jít jinou cestou nebo počkat na dalšího odvážlivce, který si to dá taky po schodech. Po 5 minutách čekání s již vymyšleným vražedným plánem Kaji jsem se dočkala a nalepila se na tlusťocha s baterkou.
Nasledoval sestup zpet do krateru a foceni fauny a flory.
Ujel nam autobus a kdyz uz jsme se po pul hodine rozhodli, ze pujdem pesky, pac pesmo to je 40 minut, tak se najednou vyritil ze zatacky nas bus.
Po desate jsme meli mit sraz s Karin (moji kolegyni z Brnenskeho IBM, ktera se prestehovala za manzelem do USA - Havaj.) Jelikoz jeji dcerka ma 30. ledna treti narozeniny, tak jsme koupili tucet (12) koblizku, ktere maji portugalsky puvod a mel je v oblibe i Tom Selleck - herec detektiva Magnum. Jako darek pro Makayelu Renca vybrala plysaka kobližčí holcicky.
Karin nas nabrala a odvezla na plaz, kam priplouvaji vodni zelvy.
Plaz byla super… plavalo se i placalo na babovicky ci varilo jidlo pro pejska…
Nakonec doslo i na zelvy… jedna do me i narazila.
Pak nas Karin pozvala na obed do mistni restaurace. Tacos s rybou a jalapenos paprickama… pizza….
Toz jsem na oplatku pozval devcata na kavu … pravou kavu z Kona plantazi.
Samozrejme, ze nas pak odvezla domu, kde jsme si dali bucanka na par hodin s tim, ze vecer pujdeme na drink do Waikiki promenady.
Renču ale rozbolela hlava, a tak se slo jen koupit dip a brču na piti. Nasledovalo tlachani se Samem o zbranich v USA, cestovani a tak vubec. Najednou bylo jedenact vecer, a tak se slo do hajan.
Ornitologické okénko třetího dne
Tímto končí naše putování po prvním ostrově O'ahu. Moc jsme si ho neprocestovali, protože není vlastně vůbec o co stát. Je to hlavně hotelová destinace s desítkami golfových resortů a vypadá to tu stejně jako v Itálii s kempu Waikiki. Jeli jsme sem hlavně navštívit Karin a není to tím, že sem byly nejlevnější letenky z Vancouveru.
Žádné komentáře:
Okomentovat